Li – popisek jedné skoro česko-japonské spolupráce

Konečně je volný den v tréninkovém plánu soustředění a tak jedeme do lázní Saturnie, neboť kdo je nenavštívil, nepoznal Toskánsko. Kluci šupnou do plavek a již se vrhají do horké vody nasycené sirovodíkem a užívají si mezi ostatními návštěvníky tohoto daru přírody

Mne však voda neláká a tak vše fotodokumentuji. Tu se z hladiny přede mnou vynoří víla s dlouhými černými vlasy. Požádám ji, aby mi zapózovala pro titulní stránku magazínu pro cyclink, climbink a pírsink – AXONSPORTeuREVUE, což s nelíčenou ochotou učiní.

Mezitím si Petr všimne, že ho v jezírku se zájmem pozoruje jiná žlutá děva, která se jistě vzhlédla v jeho vypracované vyšvihané postavě. Když se posléze vynoří, je jasné proč. Při svých sotva 150 cm váží maximálně 30kg a to i s brýlemi – na snímku lze tuto rákosnici tušit za nejsilnějším stéblem rákosu.

Poprosíme Kamila, aby nám obě odvezl do kempu, neboť by nám mohly poskytnout odborné masáže. Předseda to však velmi kategoricky odmítne s tím, že jsme na soustředění za účelem posilování zcela  jiných svalových skupin, než které by nám masírovaly něžné Japonečky. Ani Petrův logický a hluboce lidský argument, že by s Japonečkou naklonoval ideálního vrchaře nezabere a tak zatlačíme slzu v oku a pokorně nasedáme do Superba. Ještě letmý pohled do šikmých oček a  pak již jen naděje, že je příští rok navštívíme v Yokohamě. Věřím, že je najdeme, neboť ten sirovodík z nich jen tak nevyprchá a Petr je dobrý stopař. Ani z jazykové bariéry nemám nejmenší obavy, vždyť Petrovo pravé jméno Mančíny ( muž Číny ) naznačuje jeho jazykovou orientální výbavu.

A tak z nejsilnějšího prožitku toskánského soustředění v nás zůstává jen trpká vzpomínka na předsedovu neoblomnost. Co se dá dělat, disciplína musí být, v tom s ním souhlasíme.

Ale ze srdcí nám moji Li a Petrovu Rákosnici již nikdo nikdy nevyrve.

(Ani Ty ne Hujere Hujeroviči !!! )

Admin: Já za  sebe  Miki  dodávám, žes  nám to pěkně pokakal, poněvadž  teď  už  nás  ženský  nepustí  nikam. :-/ 😀