Za mě dobrý!

Dráždím při závodech rád bajka, ale díky týmu jsem se už přichomejtl na několika silničních kláních. Je to jinej svět. Neumím to. Přesto jsem se rozhodl udělat si s Axon partičkou víkend na severní Moravě, kde se jel o uplynulém víkendu závod Mistrovství České Republiky amatérů v silniční cyklistice. No, když už já píši článek, pak vězte, že to byl zážitek!

V pátek jsme vyjeli na téměř šestihodinovou cestu kvalitním vozem Škoda Fabia RS v dýzlu ty brďo. Dva cyklisti ve věku těsně za zenitem, dvě kola a několik nezbytných tašek a baťůžků. Nad bydlením v Krnově jsme se rozplývali tuším okolo jedenácté v noci. Bylo parádní. Vymazlené, vkusné, voňavé… Sobotní časovka jednotlivců si podle mě žádala nějaké to jako by rozjetí žejo, ale páč jsem byl v pátek ve smyku, nezbyl čas. Neva. Časovku si tedy dám jako rozjetí na neděli. To bude hromadnej závod. Spal jsem jako miminko a myslím, že nikdo z nás tří na pokoji nechrápal. Ráno se mi vůůůůubec nechtělo vstávat. Hlavou se mi honila varianta časovku úplně vypustit a raději si po pracovním týdnu jeden den odpočinout. No nic, připadal bych si jako srab a tak jsem nakonec na řidítka namontoval takový ty trubky, co se za ně chytneš, gdyž chceš vypadat jako závodník. Bylo mi jasné, že na kluky, co tu disciplínu trénujou zdaleka nemohu mít. Navíc mi chyběly nějaký ty zoubky do rychlosti. Týmový zázemí bylo super. Když by se soutěžilo v kvalitě zázemí, byli bychom jednoznačně mistři! Ty trubky vypadají vostře! Jdu se rozjet. Už mám na kompjůtru skoro třicet a tak jsem usoudil, že by to mohla být rychlost se za „to“ zkusit chytit. Pomalu levá ruka, pak opatrně pravá…. Tvl, co teď!? nemůžu brzdit ani řadit! No co. Dali to jiní lálové, dám to i já. Projel jsem si trať. Pěkná. Žádnej drbák, jen lehký stoupání. Začal jsem se těšit. Start je z parádní rampy. Snad se tam hned po pípnutí nesmotám. Přede mnou stojí divnej týpek v utažený kombinéze a za mnou podobnej, jen v jiných barvách. Ty kosmonauti šli asi zrovna z šichty. Měli ještě „pracovní helmy“! Jedna bezva štáva z týmu mě vyfotila a tak jsem už teď pro dnešek spokojený. Zkrátím to. Jelo se mi dobře a snažil jsem se si moc nedávat, páč mi to nedávalo smysl. Trochu mi to zkazil muž z Hor, kterej mi přijel před cílem hecnout. První časovka v životě za mnou. Zajímavý. Stravenka k závodu obsahovala vcelku povedený guláš z hovězího. Na hezkém náměstí v Krnově jsem tam večer binknul dvě dvandy z Prahy a šel jsem spát. Na pokoji přibyl další týmový kolega a nutno dodat, že opět nikdo nechrápal.

Naše pokojová skvadra se skládala ze zástupců různých kategorií. První, ten co nejvíc z nás pamatoval, startoval už okolo desáté. Lidi, co si umí ve věku přes sedmdesát let takhle kousnout, obdivuji!! Mě start čekal až po poledni. Po snídaní jsem ještě na chvíli úspěšně vytuh. …no nic, sbalit věci do auta a na start po vlastní ose. Hned za Krnovem najíždím na trať a seznamuji se tak s cílovým kopcem. Noooo, tak tohle při závodě jedenáctkrát? To jako chci jooo?! Start se blíží. Jdeme si to alespoň jednou projet. Hmmm. Prognóza počasí je jasná. Zatím, co při předchozím závodě Richard kolegy obětavě chladil a zásoboval vším co bylo třeba, pro nás bylo jasno – jasno nebude. Nekompromisně zmokneme.

Na start se začínají shlukovat vysekaný borci. Jde z nich respekt. Snažím se zapasovat do hloubi startovního pole, kam asi tak patřím. Start! Rozjelo se to. Mordié, jedou se docela bomby, neee?! Co to jako je? No tak jo, jestli se chci udržet chvíli v balíku, musím trochu přidat. V půlce prvního kola už jsem někde v třetině balíku. Otočka na pravou a začíná první z jedenácti stoupání. Nějak se držím, ale jestli se to takhle pojede dál pokaždý, zabalím to v pátým kole. Druhý kolo cajk, ale pekelně fouká. Na nejrychlejší části trati to byl hustej bočák! Začlo pršet. Dost pršet. Vlastně chčije jak sviňa! Kroužíme po trati a snažím se držet vpředu a hlídat si případné úniky. Snad jsem i něco zalepil. Kola nepočítám, ale ten kopec mi dává zabrat. Konec devátýho kola a Ondra: „chceš něco, třeba jíst?“ Já: „jo, mám hlad jako prase“! …Corny s lesním ovocem si strkám do kapsy. „nee Pepo, hned to sněz“, křičí za mnou Ondra. Byl to super support! Stoupáme do brdku před cílem a já do sebe soukám půlku tyčky. Polykat se mi to nedaří. Funím jak tygr a navíc ztrácím balík. Kur… to byl nápad! Do dalšího kola najíždím se ztrátou, že už ani balík nevidím. To mi sere! Beru za to co to dá. Sjezd za startem je pekelně drncavej a v tom dešti je navíc fakt mizerně vidět. Valím to co to dá a míjím další odpadlíky. Nájezd na hladkou silnici. Jen se v té otáčce nesklouznout. Klopím to co se dá, ale přede mnou v dohledu nic. Sakra, přeci se tam vždycky v předchozím kolech zpomalilo. Rvu to dál a vyplatilo se. Za prvním brdkem vidím balík a v dalším si ho dojíždím. Hlásím Kamilovi přítomnost. „Kamile, další to stoupání už s Vámi neuvisím“. Přišly rady a povzbuzení. Tak jo. pokusím se… Stoupáme do posledního kola a já zase ztrácím. Nechci se vydat, ale je mi jasné, že to budu muset zase dohánět a riskovat. Balík dojíždím ve stejném místě jako minule. Je mi jasné, že do kopce už to tady dnes nevytrhnu. Hlásím se Kamilovi a v dobré náladě rozjíždím tempo na čele balíku. Blížím se k otočce do brdku před cílem. Je prima vybrat si stopu průjezdu. Příšte asi budu v čele častěji :-). Hned to pěkně rozjíždím do tempa a kvrdlám si to v prvním brdku nahoru jako první. Nohy už tuhnou. Kluci, jeďte. Krátký sjezd esíčkem a čtrnáctset metrů do cíle. Jsem furt s první skupinkou. Super. Ještě to zkouším na čelo, abych všechny ostatní, co už se šetří ještě jednou trochu natáhl, ale zavřeli mě a málem jsem skončil v pangejtu. Neva. Od značky: cíl jeden kilometr, si to dotáčím spokojeně k cílové čáře. Projíždím ji 58 sekund za vítězem a to na šestnáctém místě.

Mistrák mám za sebou – ZA MĚ DOBRÝ! 🙂

Díky AXON sport team!