Axoňácké turistické soustředění 2023

Každoroční pochoďákové soustředění letos proběhlo v okolí Nového Boru na severu Čech. Sešli jsme se ve čtvrtek 16. listopadu v penzionu U Studničků ve Sloupu v Čechách, na dohled od zříceniny hradu. V pátek jsme vyrazili téměř za ranního kuropění (tedy v půl desáté) přes lesní divadlo k rozhledně Na Stráži a pískovcovým skalním městem k vyhlídkám na České Středohoří a Lužické hory.

 

Po spadaném listí jsme se vyškrábali na čedičový vrch Slavíček a doklouzali dolů do Svitavy. U kravské ohrady jsme odborně podiskutovali o nástrahách drobného zemědělského hospodaření s jednoznačným závěrem: telátka jsou boží. Občerstvili jsme se ve sklářské hospodě sklárny Ajeto, kde jsme při popíjení sklářské „osmičky“ sledovali výrobu skleněných andělů u malé sklářské pece. Pec je přímo v restauraci, stejně jako malá prodejna výrobků sklárny – mnozí neodolali, např. Mančíny zakoupil krásné skleněné prasátko jako dárek pro kamaráda, kterého nedávno sejmul divočák.

 

 

Ze Svitavy jsme pokračovali podél říčky Svitavky, prošli víc než 200 m dlouhý tunel vytesaný ve skále pro bývalý náhon a prolezli staré horizontální lomy na brusný písek pro již neexistující zrcadlárny. Návrat do penzionu byl okořeněný velmi kluzkým výstupem k Tisovému vrchu (v horolezecké klasifikaci A0, tj. chyť se čehokoliv – větve, pařezu, lupení, kamaráda…), podvečerní prohlídkou Modlivého dolu a večerním průzkumem zbytků hradu Svojkov – moc ho nezbylo. Tam už byla úplná tma, takže přišly ke slovu čelovky.

 

 

V sobotu jsme navštívili kamennou prodejnu a hlavně nově budovaný výstavní prostor Kolokrámu v Kamenickém Šenově. Majitel Kolokrámu nám představil a zasvěceně okomentoval svoji sbírku vyjímečných kol (raritní kousky od Favoritu, kola bývalých i současných jezdců World Tour, kuriozity) –  bylo to hodně zajímavé. Z Kamenického Šenova jsme pak podnikli nenáročný okružní výlet kolem Šenovského vrchu (pískovcové lomy a skály, malebná vyhlídka na ves Prysk, podstávkové roubené domky, zrušená železniční trať). Nejzajímavější „atrakce“ byly přímo v Kamenickém Šenově: čedičové „varhany“ známé z filmových pohádek, začátek nové cyklostezky, která vede po zrušené železniční trati 15 km pořád z kopce až do České Lípy, ruina kdysi výstavní továrny „Eliášky“, kde se vyráběly ty největší lustry pro celý svět, muzeum skla. Jediné v čem Kamenický Šenov zklamal, byla kavárna, takže jsme si kávu a zákusek vychutnali v Novém Boru cestou zpět do penzionu.

 

 

V neděli od rána lilo. Ale to nás neodradilo a vyrazili jsme od penzionu na sever, tj. na průzkum Sloupu, uhnuli jsme na západ (les, skály, rybníky, další náhon v tunelu ve skále, který ale bohužel skoro nikoho nezajímal – asi už těch skal bylo až moc) a prudkým klesáním jsme se stočili na jih do Nového Boru. Tady jsme obdivovali sídlo sklářské firmy Lasvit (samozřejmě je to dům ze skla) a luxusně se naobědvali v restauraci Huť, která je jen sklem oddělená od moderní sklářské pece. Skláři zrovna vyráběli masivní vysoké vázy, takže bylo na co koukat.

 

 

Část výpravy se v Novém Boru odpojila (spěchali domů nebo někam jinam, např. pro kus traktoru zapomenutý v krušnohorském podhůří), ostatní došli procházkou „zpestřenou“ hodně bahnitou Cikánskou (pískovcovou) roklí do Sloupu. A byl konec, můžeme se těšit na další rok.

Kromě pochoďáků jsme si dobře popovídali (nejen o cyklistice), navzájem se poinformovali o nejrůznějších novinkách (nejen v cyklistice) a probrali plány na další rok (v cyklistice).

Bylo to fajn takže  zase  za  rok.

😀